Králíci vyšlechtěni v ČR
Králíci vyšlechtěni v České republice:
Moravský modrý - Mm
Z přístupné literatury je možné zjistit, že králíci modré barvy pod názvem Lotrinský vznikly křížením belgických obrů s francouzskými berany, a to už koncem 19. století. Na jejich rozšíření se podílel Otto Grunhaldt, který vyvážel těchto Lotrinský králíků v letech 1892 až 1895 ze své chovatelské stanice v St. Julien při metách do všech tehdejších evropských zemí.
V časopise Süddeutsche Tierborse podle Grunhaldta je zajímavý údaj, že vídeňský chovatel Schultz použil při šlechtěn vídeňských modrých králíků belgických obrů a hlavně Lotrinský obrů s modrými moravskými králíky. Toto stanovisko se z největší pravděpodobností opírá o tvrzení H. Schwaba, uvedené ve Wachlichovej knize Unsere Kaninchen. Tato kniha vyšla v roce 1904 v Berlíně a je v ní zmínka o modrých králících na Moravě a autor uvádí: " Domovem modrých vídeňských obrů je Rakousko. Jsou ale dost rozšířený na Moravě u chudých tkalců a dělníků kolem Svitavy, Svojanova a Hynčice. Odkud tyto králíci pocházejí nelze zjistit ". Podle uvedeného autora je tedy potvrzena domněnka, že modré králíci se chovali na Moravě již koncem minulého století. Některé časové údaje hovoří také o roku 1880. Následně v roce 1895 vystavil rakouský chovatel Schultz na vídeňské výstavě poprvé 14 modrošedý králíků a nazval jejich vídeňský či modrý obři. V roce 1906 proto žádali moravský chovatelé Jana Václava Kala, aby v časopise králíkárny československý, stejně jako v králíkárny moravském, byly modré králíci označovány moravskými či modro zbarvenými králíky - moravskými a vídeňskými.
V průběhu minulých let bylo šlechtitelské úsilí našich chovatelů zaměřené na králíka o živé hmotnosti 4 až 6kg. K tomuto cíli měl přispět i speciální klub. Ten byl založen v roce 1909 jako Klub chovatelů belgického a modrého obra. První popis plemene s uvedeným ve standardu uveřejnil Hugo Táborský - Rosický v roce 1917. A Co je typické pro moravského modrého v dnešní době? Tento králík patří do skupiny velkých plemen s požadovanou hmotností v dospělosti minimálně 5,5 kg. Jako optimální se však jeví hmotnost 6až 6,5 kg. Tělo je zavalité, s krátkým a silným krkem, požadovaná délka uší má být 14až15cm. Typickým plemenným znakem je krycí barva. Ta má být svítilna ocelově modrá, vyrovnaná po celém těle. Z hlediska užitných vlastností, je třeba toto plemeno doporučit i pro užitkové křížení na produkci masa především pro dobré osvalená.
Rozhodující podíl na současném zkvalitňování a rozšiřování plemene má speciální klub, který byl založen 7. listopadu 1970 při Národní výstavě drobných zvířat v Brně.
Český albín - RA
Byl vyšlechtěn profesorem Josefem Žofka z Kladna. Poprvé byl vystaven v roce 1928 v Kročehlavech. Byl vyšlechtěn křížením králíka divokého s belgickým obrem albínem is králíky jiných plemen. Cílem bylo vyšlechtit albína, aby jeho srst byla hustší a jemnější než u belgického obra albína. V roce 1941 vzorník požaduje 3až 4kg. A plemeno je určeno hlavně jako kožešinový králík. V šedesátých letech m. st. k nám byly dovezeny králíci dalších dvou plemen albínů: dánský bílý a novozélandských bílých.Tato situace českému albínů ani trochu nepomohla, docházelo k nejrůznějším křížení. Vzniklou situaci do jisté míry napravil ustanoven chovatelský klub. Přišlo k tomu v roce 1966 a rozhodující chovatelskou akcí byla speciální expozice tohoto plemene v tomto roce v Benešově. S rozšiřováním užitkových typů králíků (hybridů) u nás po roce 1990 přišlo nezodpovědným přístupem některých chovatelů ke zhoršení typického znaku Rudé armády, to je kvality srsti. No ale v posledních letech má rozumnou selekcí má plemeno požadované exteriérové znaky. Hmotnost dospělých zvířat má činit 4 až 5kg, za ideální požadujeme 4,5 až 4,7 kg. Tělo je mírně zavalité ze silným osvalením. Uši jsou masité a dobře osrstěné a mají mít délku 12,5 cm. K typickým znakem těchto králíků patří hustá a pružná srst. Zbarvení je bílé požadované lesklé pesíky dávají krycímu chlupu stříbřitý nádech, oči jsou růžové s karmínově panenku. Králík tohoto plemene vyniká velmi dobrou růstovou schopností a výbornou plodností. Z tohoto důvodu má své opodstatnění při výrobě masa či v čisté podobě nebo v užitkovém křížení.
Český Luštica - lžičky
Plemeno vzniklo v letech 1954 až 1959. Vyšlechtil ho posuzovatel králíků Václav PEM z Dolan u Kralupy nad Vltavou. Cílem šlechtění bylo získat plemeno králíků, jeho genotyp by umožňoval zjišťovat čistokrvnosť jiných plemen králíků. Pokusný chov na toto šlechtění byl schválen v roce 1954. Byl využit králík Marburské a Durynsko. Plánovitým a cílevědomým postupem bylo po třech letech získány první mládě českého Luštica, v roce 1958 byla odchována už čtyři mláďata. K uznání plemene došlo 5. září 1959. Králíci tohoto středního plemene mají mít živou hmotnost 3,5 až 4,25 kg. Tělo má být mírně zavalité s délkou uší 11až 12cm. Typickým znakem je krycí barva, která má být po celém těle špinavě žlutá s jemným šedomodrý nádechem. Ten je nejvýraznější na hlavě, uších, břiše a bocích těla.
Druhou zvláštností je pomocí, českého Luštica bezpečně zjišťovat, zda jiné plemeno je skutečně po stránce zabarvení homozygotní. Stálý okruh chovatelů českého Luštica sdružuje speciální klub, který byl založen 12. března 1977 v Brně. I po stránce užitných vlastností splňují králíci tohoto plemene požadavky chovatelů, a to pro svou dobrou plodnost, mateřskými vlastnostmi samic a intenzitou růstu.
Český strakáči - ČS
O nejstarší etapě vývoje podává svědectví nejstarší králikársky časopis - králíkárny československý, který začal vycházet v roce 1902. Výchozím materiálem pro šlechtění byl český stájový králík. Velký vliv na šlechtění plemene měl již zmiňovaný Jan Václav Kálal z Bernartice u Tábora. Ten v roce 1903 uveřejnil v "králíkárny" výzvu k chovu českého strakáči. Český králík stájový byl chován, zda je udávané, že ho trpěli v chlévech pod dobytkem, nikdo by se o něj nestaral a neposkytoval mu péči. Tyto králíci se volně Paříľi as tím souvisel výskyt nejrůznějšího zbarvení, takže se vyskytovaly i různé strakáči také černobíle. Ti dostávali při zabíjení "milost", protože mezi vesnickými lidmi panovala domněnka, že černobílé strakaté králíky vypuzují ze stájí potkanů.
Původní strakáči neměli kresbu v té podobě, jak ji známe dnes. I po stránce typové prošlo plemeno dlouhodobým vývojem.Krátce před první světovou válkou se u nás začal rozšiřovat chov německých obrovitých strakáči. To bohužel vedlo našich chovatelů k tomu, že českých strakáči křížili ze strakáči německými. Tím český strakáči získal na hmotnosti, ale ztratil typ, otužilost a čilost. Proto byl v roce 1914 ustanoven Klub chovatelů českých strakáči v Praze na Žižkově. Brzy se však rozpadl a jeho činnost byla obnovena v roce 1932. Hlavním cílem se stala záchrana českého strakáči a jeho původního typu. Český strakáči je plemeno vysoké chovatelské náročnosti, protože odchován kvalitních výstavních jedinců není jednoduché. Mláďata se rodí strakaté, ale ne všechny se vyrovnají s požadavkem vzorníku, dále se rodí jako celobarevné tzv.. kominíci a mlynáři. U nich vždy převažuje bílá barva a jsou postižený letálním faktorem a obvykle ve dvou až třech měsících hynou. Proto je český strakáči čistě sportovním plemenem.
Základní barva je vždy bílá a spočívá na ní kresba černá nebo modrá, havanovitá, žlutá, madagaskarová, divoká, železitá, želvovinová (isabela), činčilová, černožlutá a modrožlutý. Kresbu hlavy tvoří oční kroužky, pod nimiž jsou zavěšeny škranové skvrny. Dále na nose tzv.. motýlek a zabarvení uší. Po zádech se táhne pruh zvaný úhoř. Vrchní část pírka je také zabarvena. Na obou stranách stehen je tzv.. boční kresba. Má být symetricky rozložená, skvrny se nemají navzájem dotýkat. Za ideální se považuje pět skvrn na každé straně těla. Živá hmotnost králíka tohoto středního plemene v dospělosti má být 3,3 až 4kg. Ideální hmotnost je 3,5 kg kdy jsou králíci nejoblíbenější. Tělo je zavalitější, válcovité, s krátkým krkem. Délka uší je 10,5 až 11cm, mají být pěkně zaoblené a osrstěné.
Český strakáči je klenotem našeho chovatelství, je to plemeno vyloženě sportovní. Vyžaduje určitou chovatelskou zkušenost a přirozeně i trpělivost. O to větší je pak radost z pěkného odchovaných českého strakáči.
Moravský bílý hnědookou - mbH
Při šlechtění čiernopesikatého králíka byla využita malá činčila a stříbrný žlutý. Stejný postup využili i chovatelé z Otaslavice az Prostějovský. Jejich snaha se datuje od roku 1971. V roce 1972 bylo v rámci výzkumného chovu tetovaných už 177 mláďat. V průběhu šlechtění chovatelé likvidovali všech jedinců s výraznějším čiernopesikatým závojem ak další plemenitbě používali králíků téměř bílých s cílem vyšlechtit bílého králíka s hnědýma očima. První výsledky tohoto úsilí - dvě zvířata - byly prezentovány na výstavě v Brně roku 1975.
K uznání plemene došlo při Celostátní výstavě drobných zvířat v Brně v roce 1984, kde bylo vystaveno 18 králíků. Původně to bylo plemeno malé, ale v současné době je zařazeno mezi plemena střední. Požadovaná živá hmotnost v dospělosti je 3,3 až 4kg. Tělo je krátké ze silnými končetinami, délka uší má být 10 až 11cm. Typickým plemenným znakem je čistá bílá barva s hnědýma očima. Speciální klub chovatelů králíků tohoto plemene byl založen 3. října 1987 v Rajhradě u Brna. Po stránce užitných vlastností plemeno splňuje požadavky chovatelů, svou oblibou si pak získává kombinaci hnědých očí s bílou barvou srsti.
Český čiernopesikatý - CCP
Popud ke šlechtění plemene dal Ing. Fingerland na základě zpráv z NSR, kde ke šlechtění podobného plemene došlo. Za výchozí materiál byla zvolena činčila malá a stříbřitý žlutý. Práce se ujal posuzovatel králíků František Provazník z Holic. Toto malé plemeno bylo uznáno v roce 1975. Požadovaná hmotnost v dospělosti je 2,5 až 3,25 kg, optimální 2,8 kg. Tělo má být válcovité s téměř nepoznatelný krkem. Masité a dobře osrstěné uši mají délku 9až 10cm. Krycí barva je po celém těle čistě bílá z rovnoměrným šedo popelavým nádechem tzv.. závojem. Ten je tvořen prečnievajúcimi tmavými až černými konečky pesíků, které mají být rovnoměrně rozloženy po celém těle. Oblibu u chovatelů si získávají králíci tohoto plemene pěkným typem a chovatelskou nenáročností.
Český červený - nn
O jeho vyšlechtění se zasloužil Theodor Svoboda z Prahy - Modřany. Použil stájových králíků načervenalá barvy, novozélandských červených a tříslových černých. Pod názvem český červený vystavil první výsledky své práce v roce 1951 v únoru na výstavě v Praze. K uznání dále plemeno přihlásil, bohužel neúspěšně, v roce 1952 a 1957. Jeho chovatelská snaha, která vedla k uznání plemene, však našla naplnění až v roce 1959 v září. Krycí barva je sytě svítivě žlutě červená a lesklá, hmotnost 2,5 až 3,25 kg. Po exteriérové stránce je český červený typickým představitelem malých plemen králíků. Český červený nebyly dřív tak rozšířené jako by si zasloužily. Na konci minulého století se o jejich větší rozšíření zasloužil Oldřich Vízek a Miroslav Kratochvíl. Proto dnes můžeme říci, že králíci tohoto plemene nebojují o přežití a jsou pravidelnými účastníky našich výstav. K přednostem jejich chovu patří snadné rozmnožování, velmi dobré mateřské vlastnosti a nenáročnost na jejich krmení a ustájení.
Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz